Je důležitá jazyková korektura češtiny na blogu?

ANO❗

Slova korektura a korektor pochází z latinského slovesa corrigere, což znamená opravovat. Jazykovou korekturou rozumíme kontrolu gramatické, pravopisné
 a stylistické správnosti.

Korektury by měly být prováděny nejlépe v tištěné formě. Profesionální korektoři se shodují na tom, že na papíře zachytí každou chybu, což neplatí pro počítačový monitor. Nejsem profesionálka a uvedené pravidlo jsem zjistila později. Přesto, od začátku svého psaní, napsaný článek vytisknu a zkontroluji, protože text na papíře mám raději. Když jsem to neudělala, vždy kamarádka (dávám ji číst všechny texty jako první) našla chyby a překlepy.

Při gramatické a pravopisné korektuře opravujeme pravopis, gramatiku
a překlepy. Pokud si nejsme jistí a nemáme po ruce slovník nebo tištěná pravidla českého pravopisu, raději zhlédněme chytré příručky, kterých na internetu několik najdeme. Já spoléhám na Internetovou jazykovou příručku.

• hlídá jednotné použití jazykových prostředků
  (např. prezident i knižní varianta president jsou povoleny;
  v celém textu musíme použít jen jednu zvolenou variantu)
• vypouští nadbytečná slova a nicneříkající fráze
• upravuje slovosled
• hlídá nejednoznačnost (čtenář nesmí tápat)
• upravuje zbytečně dlouhá souvětí
• hlídá rytmiku textu
• nahrazuje textové katastrofy v podobě floskule, klišé
  a obsah pro obsah, za slova, kterými určitou věc ještě nikdo nepopsal nebo ji tak nepopisuje většina. Zde je dobré postupovat uvážlivě, protože někdy je jejich použití trefné.
• Floskule je nadužívaná a už nic neříkající fráze nebo text
  s obecnou platností (např. když to vezmu kolem a kolem, vysíláme signály, postavíme mantinely …)
• Klišé je myšlenkový stereotyp, dokola opakovaná metafora, stále opakovaný výrok nebo výpověď (např. individuální přístup, napříč politickým spektrem, řešení na míru …)

😉

Stačí, když si zapamatujeme, že tvar podmiňovacího způsobu tvoří vždycky jedno jediné slovo a nikdy neobsahuje souhlásku, což platí ve všech osobách i při vykání.

bych, bys, bys, bychom, byste, by

Zapomeňme na hrůzné patvary: by jste, by ste, by jsem, by sem …

Abyste, kdybyste 👍

Aby jste, kdyby jste 👎

Stejným způsobem to funguje ve spojení se spojkami, kdyby a aby

kdybych/abych, kdybys/abys, kdyby/aby, kdybychom/abychom, kdybyste/abyste, kdyby/aby

Zapomeňme na zlidovělé spojení abyste se vsunutým zájmenem, aby vy jste, vždy používáme abychom my, abyste vy, aby oni …

Aby vy jste už nemuseli. 👍

Abyste vy už nemuseli. 👎

Slovo data podle vzoru město.

Do jisté míry synonymní slova nemůžeme ve všech kontextech zaměňovat. Výraz díky použijeme u žádoucích situací, zatímco kvůli je výraz neutrální
a neruší ve spojení s nežádoucími ději.

Upadl díky nerovnosti na chodníku. 👍

Upadl kvůli nerovnosti na chodníku. 👎

Nejspíš sami cítíte, že děkovat chodníku za újmu není na místě.

Správný tvar je jedině dvěma.

Krátké varianty (hasicí, kropicí, balicí a jiné) vyjadřují účel předmětu, tvary
s dlouhým í určují právě probíhající činnost.

Hasicí vůz přijíždí na místo požáru a hasící obyvatelé zatím sami bojují
s ohněm.

Pokud někomu vzdáváme hold, pak je to v pořádku, jinak je to holt špatně; holt
je s t!

Vidíte ji! Je to 4. pád (vidím koho, co), a proto se zásadně píše s krátkým i. Stejně tak koukáme na ni, nikoli na ní.

Můžeme použít mnemotechnickou pomůcku tu (ji) a té (jí), Stejně tak ji můžeme využít při psaní naši/naší nebo vaši/vaší.

Řekni jí (té) o tom.

Zavolej mi ji (tu).

Zájmeno, jenž se dnes považuje spíš za knižní až archaické. Raději použijeme zájmeno který.

Pokud si nejsme jistí správným tvarem zájmena jenž, můžeme tvar ověřit
v Internetové jazykové příručce. 

1. můžeme si pamatovat, že do věty místo mě/mně doplníme tebe/tobě

2. budeme si pamatovat 2. a 4. pád píšeme MĚ (můžeme doplnit tebe) 

                                           3. a 6. pád píšeme MNĚ (můžeme doplnit tobě)

Číslo dvě a čtyři je menší než tři a šest, proto píšeme u menších čísel kratší tvar (mě) a u větších čísel delší tvar (mně). 😎

Píšeme zvlášť: na shledanou, na slyšenou, na viděnou, na rozloučenou,
na odchodnou, na zotavenou, na uvítanou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vybranou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vysvětlenou,
na srozuměnou, (jako) na zavolanou.

Je jeden nehet, takže nehty.

K oslovování používáme vždy 5. pád. Pokud půjde o neobvyklé příjmení můžeme se dotyčného zeptat (vždy lepší než komolit) nebo zapátráme na internetu a tvary zjistíme. 

Koncovka u nám může znít hovorově (děkuju, kupuju, potřebuju) nebo přinejmenším trochu nespisovně i u sloves, kde ho naše gramatická pravidla tolerují: hraju, piju, žiju…

U sloves psát, ukázat nebo skákat naopak koncovky u a ou tvoří základní spisovné a neutrální tvary. Hyperkorektní tvary píši, píší, ukáži, ukáží nebo skáči, skáčí se zatím nepovažují přímo za nespisovné, jen za knižní.

Kdybychom dodržovali pravidla, která jsme v češtině sami zavedli, tvary končící i a í bychom u těchto sloves nepoužívali vůbec. Všechny tři jmenované příklady jsou totiž slovesy 1. třídy a časují se podle vzoru mazat. A nikdo snad v prvních a třetích osobách neříkáme já maži, oni maží.

Je víc než pravděpodobné, že tyto knižní tvary stejně časem zaniknou. Určitě tedy nic nezkazíme, když budeme u všech sloves 1. třídy (podle vzorů nese, bere, maže, peče, umře) užívat pouze koncovky u a ou
→ já píšu, oni píšou, já vám ukážu, oni vám ukážou…

ranní procházka = od slova ráno

raný středověk, rané brambory = ve významu časný

Klíč bez klíče jako stroj bez stroje, takže s klíči (stroji).

Správně píšeme pouze s d, tedy standardní; s t se užívá pouze ve slově standarta.

Odvozeno od slov samo a zřejmý, tudíž samozřejmě. 

Slovo hranolky podle mužského vzoru hrad, ten hranolek, takže si dáváme sýr
s hranolky.

Slovo tamější je odvozeno od tam (ne od slova tamní).

Zatímco typ vyjadřuje druh nebo ráz, tip označuje odhad (například při sázení či doporučení).

Tipuji číslo osm, deset a pět.

Karel je můj typ.

Slovo viz používáme, když odkazujeme na jiné místo v textu nebo zdroj. Mnozí ho považují za zkratku, podobně jako atd. např. …, ale zkratkou není. Jedná se
o rozkazovací způsob slovesa vidět, proto je tečka nepatřičná.

Správně je pouze výjimka a výjimečný.

Sloveso vyvarovat se pojíme pouze s 2. pádem. Neexistuje výjimka. Nezaměňujme sloveso vyvarovat se a sloveso vyhnout se, které má podobný význam a s 3. pádem si náramně rozumí.

Vyvarujte se zbytečným chybám. 👎

Vyvarujte se zbytečných chyb. 👍

Od slova zapomenout, je tam n, takže zapomněl je správně.

Sloveso zhlédnout vyjadřuje činnost, které se účastníme coby divák, píšeme z. Shlédnout má význam podívat se dolů, píšeme s. To samé platí pro podstatné jméno zhlédnutí.

V televizi zhlédneme film. 👍

Při výstupu na Ještěd shlédneme Podještědí. 👍

Pravidla nám říkají, že zápis, kdy je mezi 100 a % mezera, čteme jako sto procent. Zápis bez mezery, čteme stoprocentní. Stejně to funguje v případě metrů, litrů
a dalších měrných jednotek.

100 % sto procent

100% stoprocentní

Spojovník, jak název napovídá, používáme ke spojování dvou slov např. česko-ruský slovník, červeno-žlutý svetr, Praha-Vinohrady, Pardubice-Rosice nad Labem. Píše se
bez mezer těsně k oběma slovům. Spojovník najdeme přímo na klávesnici.

Pomlčku používáme jako pozastavení věty nebo místo čárky k oddělení větných částí. V takovém případě se z obou stran oddělí mezerami. Dále existují případy, kdy se pomlčka mezerami neodděluje: ve smyslu, určení intervalu, proti. Např. trenérská dvojice Martinec–Houdek, William Shakespeare (1564–1616), zápas HC Plzeň–HC Vítkovice.

Správně napsané datum v číselném formátu vypadá takto: 25. 6. 2004, čili dd. mm. rrrr. S mezerami, nesmíme ho dělit do více řádků.

Časy se zpravidla píší jako hh.ss (11.35), ale varianta, kdy je místo tečky dvojtečka (11:35) už je tak běžná, že se tato chyba přehlíží.

Vypuštění části textu se označuje třemi tečkami nebo speciálním znakem (tzv. výpustkou). Tečky jsou jen tři, jiný počet není dovolen. Pokud výpustkou věta končí, další (čtvrtá) tečka se již nepíše. Výpustka se nikdy nepíše se dvěma tečkami, což je taky rozšířený jev. A důležité je, aby to byla skutečně výpustka, rozmohl nešvar, že ji píšeme téměř za každou větou. 

V Česku se píšou nejdřív uvozovky dole a pak nahoře. Bohužel se hromadně píšou tyto "uvozovky", některé webové editory to tak mají nastavené. Nicméně horní uvozovky jsem zahlédla i ve spoustě českých knih nebo jsou součástí designu některých novin. 😢