Texty na blogu jedině po jazykové korektuře

Bloger na blogu publikuje příspěvky na míru určitému psychologickému profilu čtenářů. Neuspořádané proudy myšlenek popsané miliony slov s gramatickými chybami v dlouhých souvětích blog nemá rád. Čtenář si zaslouží jazykově vynikající texty.

Přitažlivé texty vyžadují úpravy. Jazyková korektura je pravidlo, které bloger zahrnuje do postupu své práce. Rozumíme tím kontrolu gramatické, pravopisné a stylistické správnosti. Jak lépe zvládáme gramatiku
a pravopis? Na co dáváme pozor? Odpovědi jsem shrnula v příspěvku: Je důležitá jazyková korektura češtiny
na blogu?  Stylistickou korekturou se od píky prokoušeme v obsahu:

1. Typy blogů
2. Hejty
3. Like a dislike
4. Vlastnosti blogování
5. Jazykové prostředky
6. Co vyčteme o jazykových prostředcích z našich blogů
7. Návod pro stylisticky dokonalý text
8. Tón
9. Tonalita
10. Rychlost
11. Tipy a jedno pravidlo
12. Závěr

1.   Typy blogů

Blog je de facto forma webové žurnalistiky se subjektivním obsahem. Najdeme blogy s různým tematickým zaměřením a rozlišnou podobou, jak je kupříkladu rozdělila australská novinářka Margaret Simonová:

2.   Hejty

V souvislosti s uvedenými charakteristikami blogů se některé jednotlivé texty autorů blogů nebo určité komentáře čtenářů příspěvků označují jako hejty. Jedná se o kratší textové útvary žánrově podobné fejetonu.

V hejtech se zaměřujeme na konkrétní témata čistě subjektivním pohledem. Výraz hejt pochází z anglického hate, v překladu: nenávidět, nesnášet, nenávist, zášť apod. Podobně jako nespisovné slovo hejt používáme sloveso hejtovat a výraz hejtr pro člověka, který hejtuje.

3.   Like a dislike

Hejtování vnímáme jako poměrně nový rozměr v mezilidské komunikaci. Tvoří zcela odlišnou dimenzi. Podstata zřejmě tkví v nikdy nevyslyšeném přání uživatelů Facebooku umístit k příspěvkům rovněž tlačítko dislike, aby šlo autorovi dát najevo, že se jim příspěvek nelíbí. Like, v české verzi Facebooku označeném:
to se mi líbí, se naopak natolik uchytil, že se stal měřítkem úspěšnosti.

4.   Vlastnosti blogování

Blog je, stejně jako SMS nebo e-mailová korespondence, psaná mediální komunikace interakčního charakteru. Jaká sdělení přinášíme a jak je prezentujeme do velké míry ovlivňuje publikum. Mezi blogerem 
a čtenářem funguje jakýsi symbiotický vztah. Má silný vliv na to, jak spolu lidé komunikují (komentáře, like, hejty, sdílení).

Blogování dává pocit blízkého kontaktu a společně s časovou bezprostředností má za výsledek rovněž společné sdílené komunikační situace. Na rozdíl od ústního rozhovoru, při kterém sdílení situace zajišťují prvky neverbální komunikace (mimika, gesta a pohyby), je sdělování prostřednictvím blogu, resp. sociálních sítí založeno na pocitu souběžnosti.

Na podobném principu funguje sdílení tématu. To se projevuje mimo jiné vkládáním zkratkovitých sdělení, odkazů a grafických prvků, což přidává intertextuální rozměr.

Psaná mediální komunikace se díky tomu všemu přibližuje ústnímu dorozumívání. Nejpatrnější je 
v komentářích příspěvků, hejtech a SMS. Stejně tak tendencím k přibližování přispívá i spontánní psaní. Platformy umožňují mnoho funkcí, které pomáhají k uvolněnému psanému projevu. Texty můžeme dodatečně editovat, ale zpravidla možnosti nevyužíváme. Co na srdci, to na jazyku, potažmo v SMS.

Celkově bývá styl mediálního styku neformální, aniž nutně postrádá prvky zdvořilosti. Striktně rozlišujeme příjemce sdělení. Publikování textů na weblogu je opravdu něco jiného než poslat SMS zlobivému dítěti nebo hejtovat politika. Výhodou psaní je, že se nemusíme hlásit o slovo.

5.   Jazykové prostředky

Jazykové prostředky jsou nepřímá pojmenování skutečnosti, zvláštní jazykové obraty nebo slovní hříčky. Jsou tím, co dělá jazyk a jeho kulturu zajímavějším. Někdy přinášejí množství komplikací, když je neumíme správně rozklíčovat. Příště nám pomáhají v podobě mnemotechnických pomůcek. Kdybychom je nepoužívali, působila by naše mluva i písemný projev nezajímavě.

Patří sem hlasové uspořádání hlásek, použitá slovní zásoba a nejrůznější výrazové prostředky. Jedná se 
o specifické využití jazyka tak, aby byl ve čtenářovi záměrně vyvolán konkrétní pocit. Pokud je dokáže v textu najít a rozpoznat, je výsledný efekt čteného textu intenzivnější. Jazykové prostředky jsou do velké míry poplatné typu blogu. Existují spisovné a nespisovné jazykové prostředky, které rozlišujeme na figury 
a tropy:

SPISOVNÉ JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY + VYSVĚTLENÍ

NESPISOVNÉ JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY + VYSVĚTLENÍ

TROPY + VYSVĚTLENÍ

FIGURY + VYSVĚTLENÍ

6.   Co vyčteme o jazykových prostředcích z našich blogů?

Z hlediska jazykových prostředků se můžeme omezit na dva typy blogů, které se mohou prolínat:

1. Osobní bývají jazykově nekonvenční.
2. Seriózní jsou po jazykové stránce mírnější.

Specifické jazykové rysy najdeme už v názvech blogů. Často si volíme spojení křestního jména, případně příjmení, s dalším slovem, které typově odkazuje na blog. Nezřídka samotné slovo blog nahradíme slovy: deník, deníček, zápisník, zápisníček, zápisky, diary, která odkazují na deníkovou formu článků. Zvláštností, ale hojně zastoupenou jsou výrazy spojené se slovem mluvit jako je např. frkovník, hlodník, myšlenkovník, plivník …
V neposlední řadě do názvu blogu dáváme slova, která poukazují na fakt, že blog je nějaké blogerovo místo
na internetu např. Svět podle JJ; Koutek knihomolky …

Ad 1) Ve vysoké míře je na osobním blogu zastoupena jazyková neformálnost. Projevuje se tendencí
k nadměrnému používání

• citově zabarvených slov (blogísek, hudbička, mocinky …),
• vulgarismů,
• anglicismů, zejména v počeštěné podobě (spešl, applíčko, hejt …),
• zkratek, odvozených z anglických výrazů,
• statických nebo animovaných emotikon.

Je patrné, že u osobních blogů saháme k jazykovým prostředkům z oblasti obecné češtiny. Ve svých příspěvcích zkracujeme vokály, namísto není píšeme neni … Šišláme, nenapíšeme krásný, ale kláááásný. Pravopisné chyby
a obyčejné překlepy nejsou záměrem, ale důsledkem rychlé a bezprostřední komunikace. Pro zasvěcené to znamená, že nebyla provedena ani částečná jazyková korektura. Bylo rovnou publikováno.

Ad 2) Naštěstí vedle osobních máme seriózní blogy, které jsou tvořeny autorskými texty s minimem převzatých článků. Důsledkem specifik internetového dorozumívání i zde najdeme určitou míru uvolněnosti 
a neformálnosti, ale není tak expresivní a vyhrocená. Rozdíl vidíme i u komentářů, které jsou důležitou součástí zpětné vazby. Zprávy čtenářů bývají delší a nezřídka obsahují konstruktivní kritiku. Fenoménem jazykové stránky seriózních blogů je humor, ironie a osobní nadhled, což zvyšuje popularitu blogu.

7.   Návod pro stylisticky dokonalý text, aneb jak zúročit vše co zatím ovládáme a co se ještě dozvíme

1. Počátkem je pocit, který u čtenářů hodláme vyvolat. Jaké emoce ve čtenářích probudíme? Určíme hlavní cíl.
2. Pro podporu určené emoce zvolíme vhodná slova, která do textu začleníme.
   
3. Vymyslíme koncept článku, nejlépe jeho příběh, protože čtenáři milují příhody. Je prokázáno, že
   při čtení používáme emocionální část mozku více než racionální.
4. Pro zvolená slova vytvoříme tropy a figury.
5. Napíšeme text.
6. Nahlas čteme text a upravujeme tón.
7. Nahlas čteme text a upravujeme tonalitu.
8. Nahlas čteme text a upravujeme rychlost.
9. Nahlas čteme text a upravujeme …

8.   Tón

Při mluvení, podle potřeby ovládáme tón hlasu jednoduchým způsobem. Hlasitě přednášíme z několika dobrých důvodů. Posluchač dobře slyší, lépe rozumí, vycítí naše charisma a jistotu. Hlasitá rétorika působí autoritativně. Do psaného textu promítneme hlasitost.

• Formátováním a přehlednými odstavci.
• Krátkými a jednoduchými větami. Při korektuře upravíme zbytečně dlouhá souvětí.
• Akčními slovesy.
• Hlídáním nejednoznačností. Používáme s rozmyslem nebo co nejméně neurčitá slova např. asi, možná, můžete. Čtenář nesmí tápat.
• Zapudíme kondicionál.

9. Tonalita

Přednes článku musí znít přirozeně a lahodit uším. Stačí vybrat vhodná slova, která se k sobě hodí. Je důležitá rytmika slov a vět. Čtenáře upoutáme, když bude mít dojem, že souzníme neboli stojíme na jednom břehu.

• Vypustíme nadbytečná slova a nicneříkající fráze. Nahrazujeme textové hrůzy v podobě:

          - klišé, což je myšlenkový stereotyp, dokola  opakovaná metafora, opětovný výrok nebo výpověď      

              řešení na míru; napříč politickým spektrem; …

           - floskule, což je nadužívaná a nic neříkající fráze nebo text s obecnou platností 

              postavíme mantinely; když to vezmu kolem a kolem; …

            - obsah pro obsah.

• Proškrtáme nevhodná spojení.
• Vybereme a vhodně rozmístíme zvučná slova. Čím jsou rozmanitější (synonyma; nová, čtením objevená slova), tím více dokáží vystihnout správný tón.
• Střídáme jedno delší souvětí s dvěma stručnějšími větami.
• Upravíme slovosled.

10.  Rychlost

Obecně věříme, že rychlou mluvou se projevuje člověk, který o daném tématu hodně ví. Proto rychlost přednesu souvisí s autoritou přednášejícího. Písemný projev nám dává možnosti zrychlení vnímání čtenáře
v podobě:

• jednoslovných vět,
• rychlých krátkých textů,
• odstavců,
• mezer,
• myšlenek.

Pozor! Může se stát, že posluchač přemírou rychlých informací ztratí koncentraci. To nechceme, a proto dáme čtenářům šanci se uvolnit.

• Použijeme mezititulky a rozdělíme text na jednotlivé části.
• Vhodně umístíme obrázky, fotky, videa, GIFY …
• Volíme odrážky.
• Zvýrazňujeme pasáže. Je ideální, když přečtení takového textu má za následek ucelenou informaci.

11.  Tipy a jedno pravidlo

• V napsaném textu používáme jen jednu zvolenou variantu jazykových prostředků. Například
  u slova prezident je povolena i knižní varianta president. Pokud se rozhodneme pro prezident, použijeme tvar v celém článku.

• Emocionální citoslovce: mňam; fuj; jupí; No ťuťu ňuňu; basta; hernajs; kyš kyš; Ach, to bolí … a tzv. fillers (vata, vycpávka): hm, no, och, jaksi, jako, prostě … jsou součástí mluvy a běžně je používáme. Dobrý rétor je z přednášek vyřazuje. Pro blogery jsou výzvou, zda použít či nepoužít. Dobrý bloger se jim vyhýbá
  a nešáhne po nich ani ve chvíli největší nouze. Výjimku by unesla věrná parodie.  

• Potřebujeme čtenáře ubezpečit nebo uklidnit? Použijeme slova spojená s vnitřním klidem: vlny, plynutí, pláž  …

• Chceme vybídnou k akci? Zakomponujeme slova obsahující písmena ž, š, č, ř např. žijte, řiďte se, nečekejte … Uvedené souhlásky působí agresivně a mají v textu významný dopad.

• Míníme vyjádřit otevřenost, odvahu nebo plynulost? Splní je dvojhlásky ou, au ve slovech louka, mouka, plynout, sauna, kloub, plout, koupat …

• Plynutí života nebo přirozený pohyb lépe vyjadřují slova, která začínají na písmeno s.

• Je cílem naplnit čtenáře energií a elánem? Napíšeme text svižným stylem za pomoci krátkých textů, odstavců a vhodně zvolených úderných slov.

• Usilujeme o porozumění čtenáře textu a zároveň hodláme probouzet pocity důvěrnosti
  a uvolněnosti? Jazykovými prostředky se můžeme cílevědomě přiblížit mluvenému projevu, resp. uvážlivě kolísat mezi spisovnými a nespisovnými jazykovými prostředky.

Na závěr si dovolím shrnout podmínky, které nám pohlídá jazyková korektura, abychom čtenářům dopřáli přitažlivý text.

Pokud napíšeme text bez gramatických chyb a překlepů.

Zahrneme slohové prvky: ironii, humor, vtip, satiru, kritiku a sarkasmus.

Použijeme obrazná pojmenování.

Využijeme originálního asociování.

Pohrajeme si s jazykem a slovy.

Využijeme vlastnosti psané komunikace.

Potom si můžeme dovolit pustit do psaného projevu obecnou češtinu.