Hledejte a najdete čtyři formy pokrytecké královny

1.     Že, čeština ve 14. století pro osobu s touto etickou povahou stvořila slovo pokrytec. Jednoduše překlonila slovo pokrýt, které označovalo toho, kdo se pokrývá přetvářkou. 

2.    Dohledala jsem, že etymologický význam slova pochází z řeckého hypokrites (herec), což je výstižné. Pokrytec i herec hrají divadlo. V dávné minulosti římského císařství,
v době vznikajícího Nového zákona, byl herec hrající divadlo a nasazující si různé masky vhodným příměrem. Postupem času se herec stal symbolem pokrytectví, protože
v přeneseném smyslu Římané používali slovo hypokrites pro licoměrnost a neupřímnost. Slovanské jazyky měly podobná slova staropolskému licemierniku. Mnoho jazyků slovo     hypokritia a její odvozeniny používá např. 

        francouzština má pro pokrytce slova: hypocrite, jésuite, tartuffe, cafard …  

        angličtina: hypocrite, canter, simulator, humbug, make-believer, dissimulator …  

        italština: simulatore, tartufo falso, baciapile, ipocrira, misirizzi, lumacone …  

        španělština: hipócrita, impostor, nebulón, tartufo, mojigato, mosca muerta …     

        polština: hipokryta, obludnik, falszyeiec …

3.     Ke slovu pokrytec najdeme v různých slovnících podobná slova, jako je: podvodník, lhář, intrikán, falešník, manipulátor, zrádce, klamář, jidáš, renegát, proradník, obojetník, nálicha, pochlebník, podlec, jezovita, hypokrit ... 

4.     Říká se, že když obludnika ("moc se mi slovo líbí, i když je polské") odhalíme, nemůžeme brát vážně jeho názory. Bývá to jedinec vypočítavý, neupřímný
a prolhaný. Přetvařuje se ve svůj prospěch. Kohokoliv podrazí, jen aby sám "vypadal dobře" a ze všeho vyšel jako vítěz. Typickým znakem je falešné a úlisné vystupování, účelové pochlebování, a vtírání se do něčí přízně. Pokrytec rád            zapáleně kritizuje druhé a následně kritizované chování sám využije, ovšem to už je z kritiky  přednost. 

Sáhněme si do svědomí. Všichni jsme se někdy ocitli v roli pokrytce. Někteří v ní našli zalíbení a rys si ponechali. Doslova se v ní cítí jako ryba ve vodě. Když máme zájem, můžeme se sami najít nebo ještě lépe vypátrat pokrytce, licoměrníka nebo chcete-li farizeje v několika základních psychologických typech. Já znám Bertu, jejíž náturu plně vystihuje čtvrtý bod. Berta znamenitě zastupuje všechny dušezpyty, jak za chvíli poznáte. Aby se vám lehce odhalovalo, uvádím jednotlivé profily s jednoduchými příklady:

• Čistá forma pokrytectví se projevuje u toho, kdo vědomě jedná v rozporu se svými niterními a předváděnými zásadami. Např. zapálená ekoložka, které neváhá půl zahrady prolít Roundupem.

• Jinou podobou je vypočítavé pokrytectví. Při něm osoba jedná v plném rozporu s prezentovanými zásadami, ale v souladu se svým osobním přesvědčením. Takový člověk vykřikuje, že konzumovat maso je nemorální, přitom jí maso. Vypočítavě hlásá něco, co je sice v rozporu s jeho vnitřním přesvědčením, ale zalíbí se skupině vegetariánů, resp. lže, aby se zavděčil nebo lidově řečeno leze někomu do ...

• Třetí formu (ne)pokrytce psycholog popíše jako osobu, která jedná v souladu s prezentovanými zásadami, ale v rozporu s vlastním přesvědčením. Jinak to lze říci tak, že člověk říká nepravdu jen proto, že nemá odvahu jednat podle vlastních zásad. Taková osoba sice o svém přesvědčení klame, ale to ještě nemůžeme pokládat za pokrytectví, leda že by sama osoba rozpor mezi vnitřním přesvědčením
  a chováním vyjevila. Pokud rozpor zná veřejnost, je člověk právem nazván pokrytcem a jeho chování za farizejské.

• Když někdo nevědomě jedná v rozporu s prezentovanými zásadami (tzn. nevědomky lže) a zároveň v rozporu se svým niterným přesvědčením (tzn. věří své nevědomé lži) je také pokrytec. Ovšem jeho pokrytectví musí odhalit někdo jiný, než je on sám. Jako příklad můžeme využít vegetariánství. Osoba veřejně uznává
  a vnitřně se ztotožňuje s vegetariánstvím, ale jí ústřice, protože je nepovažuje
  za maso. A tady musí nastoupit pohled jiné osoby, která ví a nahlas řekne, že ani ústřice vegetarián nejí.